ohlasy na hru SÁVITRÍ
Sávitrí: líbezná pohádka o ženské věrnosti
(MF Dnes)

„…Líšenští vypravují způsobem u nás málo vídaným, totiž formou barevné stínohry, jejíž výraz jako by byl rozložen na hranici mezi divadlem a filmem.
Základ tvoří bílé plátno a důmyslná světelná soustava v zázemí, která umožňuje projekci obrazů, výtvarně ovlivněných orientální ornamentalikou. Figurální, zvířecí i geometrické motivy možná někomu připadnou jako oživlé perské koberce. Nedbá se na perspektivní zobrazení, přednost má abstraktnější pojetí s důrazem na fantazijní prvek. To dobře umožňují lyrické pasáže příběhu

Herci-vodiči zůstávají skryti za plátnem. Před ním se pohybuje výhradně vypravěč a ten má nasazenou bílou masku, aby nerušil dojem odhmotněnosti. Kromě komentujícího slova, herecky podloženého výraznými gesty, doprovází vypravěč podívanou také hrou na originální nástroje, mezi nimiž lze rozpoznat strunné instrumenty, píšťalky, chrastítka, zvonky. Hudební složka inscenace přispívá k jejímu křehkému vyznění.
Sávitrí líšeňského divadla je příkladem tvorby, která se uskutečňuje mimo velké scény a která jejich produkci v některých případech překonává vlastní původností….“
Jiří Salvet

Indická pohádka jako magická stínová loutkohra
(Loutkář)

„…důmyslným využitím rozličných světelných zdrojů (umožňujících rafinovanou hru světel, stínů i kaleidoskopických barev), jsou zezadu osvětlovány zhruba půlmetrové, ale i menší až titěrné javajky, ovládané složitým mechanismem táhel a páček…. iluzivní dojem je přitom velmi působivý, a teprve dodatečné všetečné nahlédnutí do zákulisí odhalí realizační jednoduchost a prostotu mnohých efektů. Některé lyricky líbezné výjevy výtvarně upomenou na filigránskou křehkost perských koberců a gobelínů, jiné se svou abstraktností málem blíží orfickým kosmickým vizím z obrazů Františka Kupky.
Zhruba hodinové představení divadla Líšeň provokuje diváckou fantazii, nabízí nevšední estetický i emocionální zážitek a v každém z nás otevírá dvířka do vysněného, průzračně čistého světa dětství.
Vít Závodský