ohlasy na hru PUTIN LYŽUJE
Jak Putin ke štěstí přišel

Lidové noviny 7/10/210
K obrazu současné ruské politiky jako obludné frašky stačil režisérce Pavle Dombrovské jen omlácený psací stůl. A loutky – „matrjošky“, které se výmluvně vyklápějí jedna z druhé, z Lenina Stalin a z něj Putin, který v závěru mocnou silou doslova vytlačí ze svých útrob ušatého méďu.

Putin lyžuje Divadla Líšeň podle knihy zavražděné novinářky Anny Politkovské se hlásí k žánru dokumentárního a politického divadla. A naplňuje ho vskutku originálně: hraje se ve vojenském stanu a jedinou dekorací je psací stůl. Na něm, pod ním i v jeho šuplíkách se odehrávají tristní obrazy z dnešní Rusi. Groteskněinsitní forma připomene někdejší Klestilové opus Standa má problém v režii Karla Krále, který stvořil podobné domácí panoptikum s dvourozměrnými papundeklovými loutkami s reálnými hlavičkami. Putin lyžuje by mohl být označen i za morytát svého druhu, protože příběh báťuškova pochodu na Moskvu je hrůzostrašně absurdní. Matrjošková loutka Putin (s autentickou tváří) se dá vodit z různých stran, třeba jí náhle „narostou“ chapadla jako chobotnici, pak jezdí na lyžích i v tanku, létá jako raketa a koupe se ve zlaté vaně ovíván dívkami. A Lenin a Stalin se nad ním vznášejí jako dobromyslní kmotři.

Všechno obstarávají dva výborně disponovaní herci, kteří nejenom umí hrát z různých zákoutí zvláštní dekorace, ale jejich vypjatě expresivní styl žene inscenaci k působivé jarmarečnosti. Vylézají z podsvícených šuplat stolu, zapalují plynometem svíčky za zemřelé, přetělesňují se v teroristy i oddané úředníky. Když se pak rozeběhnou podivuhodné teroristické útoky od Moskvy až po Beslan, do zásuvek padají plechové siluetky neznámých lidiček. Hoši si je pak připnou na své mantly jako metály…Režisérka Pavla Dombrovská obstarává k „dění v psacím stole“ věcný komentář – čte vybrané pasáže z Politkovské knihy a divák si postupně uvědomuje obludnost reality, kterou zatím vnímal jako roztříštěný sled událostí v daleké zemi. Jen Dombrovské záměrně neherecký projev je drobnou vadou na kráse, asi by vyšlo lépe, kdyby se text četl s potřebnými významy a akcenty.

Jana Machalická

 

Dopis od senátora a válečného zpravodaje
Jaromíra Štětiny

Vážení členové divadla Líšeň,
začátkem listopadu jsem shlédl v Brně vaši inscenaci Putin lyžuje. Představení mě oslovilo svou hlubokou pravdivostí a schopností posuzovat vážné politické téma s krutou ironickou nadsázkou. Považuji uvedení této inscenace za významný dramaturgický čin a doporučuji jej každému, kdo by chtěl sdílet hluboký umělecký a lidský zážitek..

To, že se inscenace opírá o texty ruské novinářky Anny Politkovské, před časem zavražděné v Moskvě, pro mne samotného znamená silný osobní zážitek. Anna Politkovská byla mou novinářskou kolegyní a osobním přítelem. Děkuji vám, že jste zvolili právě její slova k zobrazení dnešního Ruska.

S přátelskou úctou

Jaromír Štětina
23/11/2010


Divadelní svět – Mundi paradoxon: Putin na horách

Rozrazil 13/6/2010
Rudá vlajka, matrjošky, vodka, beranice a zimní kabáty. Armádní stan Divadla Líšeň na Špilberku se proměnil v matičku Rus. Dva herci zprostředkovávají děsivé zprávy, které předčítá autorka a režisérka projektu Pavla Dombrovská z knihy zavražděné novinářky Anny Politkovské Ruský deník. A co na to Putin? Lyžuje.

Přibíhám z předchozího představení s mírným zpožděním, přesto jsem přívětivě vpuštěna do přeplněného stanu, abych mohla usednout na zem před malého chlapečka, který mi divadelní zážitek zpestřoval taháním za vlasy a smál se na mne z mámina klína. Smáli se i ostatní diváci, přestože z obsahu inscenace spíše mrazilo. Politkovská ve svém díle reflektovala nástup Putina k moci i období jeho vlády. Nebála se veřejně kritizovat Putinovy praktiky a zanechala po sobě svědectví o terorismu v Rusku, mizejících novinářích i demagogii místních deníků. Putin se k nepříjemným zprávám nevyjadřoval. Lyžoval.

Velký multifunkční stůl, kolem kterého se děj odehrává, je využíván různými způsoby. Šuplíky se hlučně naráz vysunou, když je řeč o výbuších hexogenu, jindy se v nich objeví plechové prostřílené figurky lidí, na které se obvykle míří na střelnici – ve skutečnosti byli lidé vražděni přímo na ulicích. Vrchní deska stolu se může proměnit v nástěnku fotografií zavražděných novinářů nebo přímo v hrob, za nímž se zaklapne víko s připevněným pohřebním věncem. Jako rekvizity se využívají především matrjošky s papírovými hlavami Putina nebo jeho nástupce Medvěděva (nomen omen – vypadá skutečně jako medvěd) ovládány rukou tak, že prsty tvoří pohybující se nožičky karikovaných prezidentů. Takto může Putin pohodlně vjet tankem na hrob novinářů nebo z vany radit Medvěděvovi, jak řídit stát. A lyžovat.

Herci zobrazují prezidenty satiricky a jejich zběsilou jízdu doprovázejí ruské a čečenské lidové písně, na které si neopomenou zatančit kozáčka. Energicky pobíhají po stanu i kolem něj, aby zvenku pomocí loutek nakukovali dovnitř. Pracuje se s kontrasty – Pavla Dombrovská předčítá vážným hlasem děsivé svědectví, zatímco jsou vraždy nebo válka v Čečensku přehrávány s ironickou nadsázkou. I zprávy jsou protikladné – když je na Kavkaze zavražděna skupina lidí, Putin oznamuje, že jeho oblíbená labradorka vrhla štěňata. A když se vraždí děti v Beslanu? Putin lyžuje.

Přestože Putin vytáhl Rusko z dlouhotrvající krize a oživil ekonomický růst, jeho vláda je spojena s omezováním lidských práv a s vraždami lidí, kteří jeho politiku kritizovali. Když chtěla odjet Anna Politkovská do Beslanu, aby viděla skutečnou situaci nepřekroucenou ruskými médii, byla v letadle omámena. Když si nedala pokoj a nadále šťourala do Putinových politických praktik, byla sama zavražděna. A oficiální zprávy v médiích? „Putina nám neukazují. Asi lyžuje.“

Iveta Šedová


Obžalovaný: Vladimír Putin

Loutkář 4/2010
Unikátní politická satira divadla Líšeň

Žena s dlouhými havraními vlasy a uhrančivýma očima stojí ve vojenském stanu a žaluje Vladimíra Putina. Na dvoře brněnského volnočasového centra Lužánky se odehrává vášnivé občanské gesto principálky Divadla Líšeň Pavly Dombrovské. Před pouhou dvacítkou diváků, zcela stranou od společenského života, předčítá z deníku novinářky Anny Politkovské a propůjčuje tak hlas kritičce putinovského režimu, která byla zastřelena neznámým pachatelem v roce 2006. Společně žalují bývalého ruského prezidenta a nynějšího premiéra z tolerování, či dokonce podporování terorismu, omezování osobních svobod a donebevolající nadutosti.

Ošuntělý stůl se zásuvkami ožívá díky dvěma hercům, jejichž vynalézavé groteskní gagy zdaleka nepředstavují pouhé ilustrace k epizodám předčítaným Dombrovskou z knihy. Většinou jsou natolik životné a mnohovýznamové, že má divák co dělat, aby stíhal sledovat pohyb divadelního znaku a kontexty metafor. Ze stolu vyskakují zásuvky coby problémy, které se Putin snažil „strčit do šuplíku“….Inscenace je tvořena pozoruhodnou kombinací činohry s divadlem objektů a vytváří tak originální „loutkovou“ politickou satiru, jakou od časů scénického čtení Karla Krále Standa má problém české divadlo snad nepamatuje.

Brněnská divadelnice se zcela ztotožňuje s pohledem Politkovské a nijak neusiluje o politickou korektnost či vyváženost. Naopak předkládá zcela jednostranný, antiputinovský obraz Ruska posledních let a vytváří tak – na naše poměry – vzácně vyhrocené, ryze politické divadlo…

Radka Kunderová


Takový jako Putin

Divadelní noviny 9/2010

…drobné herecké etudy doplňují čtené pasáže z knihy, které však v průběhu inscenace začínají převládat nad hereckou akcí. Zpočátku ironické a odlehčené ladění se postupně mění v obžalobu Putina; prostor pro jeho obhajobu však chybí, stejně jako možnost, aby se diváci alespoň nadechli.

Dění v tísnivém, tmavě hnědém vojenském stanu je koncentrováno k již značně opotřebovanému dřevěnému stolu, který slouží jako hrací plocha. Desku stolu proměňuje Kniha jejím kolmým zvednutím v promítací plátno, za které je zároveň možné schovat a nachystat potřebné rekvizity. Povedené jsou symbolické scénické obrazy, jako například sfoukávání svíček za zabité novináře a jejich „pohřbívání“ do polorozpadlých šuplíků, méně již přehnané snahy o karikaturu hloupých ruských přisluhovačů Putina (s nezbytným kozáčkem na ruskou hudbu)….

…Pavla Dombrovská předčítá z knihy Ruský deník přímou obžalobu Putina za události v Dubrovce, Beslanu či mu dává vinu za vyvraždění politicky nepohodlných osob. Ironicky kritizuje snahu se vylhat z odpovědnosti. Smutně bezmocně vzhledem k nastíněným událostem vyznívá jmenování nového prezidenta, Putinovy „přílohy“, stoupence Medvěděva. V lavinové smršti zločinů (promítání počtu mrtvých osob na desku stolu evokuje seznamy mrtvých na stěnách vzpomínkových míst) převažuje celkové agitační vyznění stoupenců bojovníků za svobodu více, než samotná scénická podoba představení. Počáteční hravost loutek se mění v stále sílící pocit politického boje za padlé, kterému však chybí alespoň částečný odstup.

Iva Mikulová


Blogy a poznámky 16/2010

Divadelní noviny
…Nejsem sice žádný Putinovec, ale jsem skeptický k západoevropskému pohledu na Rusko (i v případě že, ho prezentuje autentický Rus, jako Anna Politkovská). Liberální demokracie západního typu, včetně konceptu lidských práv a nezpochybnitelné ceny lidského života není nic, co by muselo platit všude na světě, a že Rusko bylo z pohledu „civilizované Evropy“ vždycky trochu někde jinde, víme přece všichni. Má smysl pátrat po tom, kde tedy, a proč, ale nemá smysl se nad tím pohoršovat a jak soudím já, ani se tomu podivovat.

Jistě, politické divadlo má být zaujaté, to je v pořádku. Ale nemusí být demagogické. Může pracovat s nečekanými informacemi (nic, co v knize a představení zaznělo, už nebylo dříve uvedeno např. v běžném zpravodajství České televize), mohlo by přemýšlet, proč jsou věci tak jak jsou, místo patetického zvolávání u kormidla jsou svině, probuďte se!
Poté, co jsem u Vrchního soudu vystoupal s Procesy Spitfirů k samotným vrcholům divadelního umění, jsem byl nucen s Depresivními dětmi sestoupit ke dnu téhož, aby mě Líšeň dovedla do samotného zapáchajícího podsvětí divadla….

Vojtěch Varyš

 

Políček salámové emigraci

Divadelní noviny 18/2010
Na festivalu …příští vlna/next wave… jsem viděla projekt brněnského divadla Líšeň Putin lyžuje. Je to politická inscenace. Politické divadlo dělal Bertolt Brecht a mnoho dalších. Nyní jde ovšem o vzácný jev divadelního života nejenom v Česku, ale v celé Evropě.

Obsah: beslanská tragédie, teroristé v Divadle na Dubrovce, zavraždění ruští novináři, Čečna a mnoho dalšího. Všechno, před čím jsem šťastně ujela. Ano, je to dobré spasit se, odjet a více nevzpomínat. Jistě taky soucítit, občas tam pobýt, a upřímně řečeno mít radost z toho, že všechno to je někde daleko. Že se mě to už příliš netýká. Problémů je pochopitelně dost: „byznys“, cizinecká policie, hledání bytu. Život emigranta není lehký. Proto občanský postoj, smělost a angažovanost českých herců a režisérky Pavly Dombrovské v ruském tématu a současných ruských problémech nevyvolává jenom nadšení a údiv, ale u mě osobně i stud. Jsou to Češi a znepokojuje je to! Nelitují úsilí ani peněz a něco dělají. Ve skutečnosti jsou znepokojeni víc než já, stále ještě občanka Ruska. Pravdu měl jeden z nás, který se vyjádřil v tom smyslu, že jsme „salámová emigrace“. Přijeli jsme za ekonomickým blahobytem a klidnějším životem. Přijeli jsme užívat si, ne tvořit. Škoda? Jistě. Ale položit si tyto otázky ve mně vzbudila právě tato inscenace. Ne ten, který na nás útočil zmíněnou definicí. I když má svým způsobem pravdu….

…Uprostřed otevřeného jeviště stál obrovský účetnický stůl se zásuvkami. Z nich vytahovali herci Divadla Líšeň své loutky a rekvizity pro svoji hru. Říkala jsem si: opravdu bych nechtěla být jednou z loutek tohoto byrokratického stolu. To by totiž znamenalo jedno: moje osobní svoboda je jen mou iluzí, kterou se chlácholím při svých pražských starostech o chléb svůj vezdejší a pokusech o nadhled nad událostmi v Rusku.

Nasťa Astašina (bývalá herečka divadla Dřevo, od začátku 90. let minulého století žije v Praze)